Evidence skutečných majitelů - přetrvávající nejasnosti platné úpravy i výhled na stav po implementaci V. směrnice AML - ON-LINE seminář

Současná podoba evidence skutečných majitelů právnických osob, jež byla zřízena k 1. lednu 2018, vyvolává řadu (hmotněprávních i procesních) nejasností, počínaje nešťastnou definicí skutečného majitele v zákoně AML a konče problematickou úpravou jeho zápisu do evidence.

Aby toho nebylo málo, než se uživatelé stihli vypořádat s dopady této úpravy, přijal unijní zákonodárce směrnici č. 2018/843 (tzv. V. směrnici AML), která – mimo jiné – pravidla pro evidenci skutečných majitelů dál velmi významně promění a zpřísní. Návrh zákona o evidenci skutečných majitelů (a navazující novely zákona AML i dalších právních předpisů), který by měl tato pravidla implementovat do našeho práva, se v současné době projednává; předpokládá se, že účinnosti všechny změny nabudou koncem roku 2020.

Cílem semináře je zmapovat přetrvávající nejasnosti a úskalí, s nimiž se teorie i praxe potýká při výkladu a aplikaci dosavadních pravidel, nastínit jejich možná řešení, mimo jiné na pozadí výkladu konformního s požadavky unijní úpravy (IV. směrnice AML), ale již také analyzovat změny, které přinese implementace V. směrnice AML.

Seminář navazuje na obdobná školení, jež oba lektoři vedli a znovu chystají pro rejstříkové soudce i notáře, kteří do evidence stanovené údaje zapisují. Je určen především obchodním korporacím, konfrontovaným s otázkou, co činit pro zjištění osob svých skutečných majitelů a koho a jak do evidence navrhnout k zápisu a na základě jakých dokladů, dále povinným osobám, které budou v evidenci hledat údaje o skutečných majitelích svých (potenciálních) klientů, ale také všem lidem, které obchodní korporace jako své skutečné majitele identifikují a nechají zapsat do evidence, ať již oprávněně či nikoliv.

Seminář se zaměří zejména na následující otázky:

• základní rámec evidence, právní význam řádného zápisu a důsledky nesplnění (možné / předpokládané sankce - veřejnoprávní / soukromoprávní a jejich dopady do korporátní praxe)
• legální vymezení skutečného majitele (materiální definice vs. fikce / nevyvratitelná domněnka) – s důrazem na obchodní korporace (nezbytný potenciál rozhodujícího / koncového vlivu / předpokládaná koncepce koncového příjemce? komu a kdy svědčí fikce / nevyvratitelná domněnka?)
• obsah povinnosti vést / získat a průběžně zaznamenávat aktuální údaje ke zjištění a ověření totožnosti skutečného majitele (jaké možnosti materiálního zjištění nutno vyčerpat, jak silné pochybnosti mít, aby se prosadila fikce / nevyvratitelná domněnka ve prospěch člena statutárního orgánu / osoby ve vrcholném vedení?)
• předpokládaná povinnost součinnosti skutečných majitelů a dalších osob / povinnost povinných osob upozornit na zjištěné nesrovnalosti / důsledky porušení těchto povinností
• meze / rozsah formální publicity evidence (kdo může do evidence nahlížet a za jakých podmínek?)
• okruh zapisovaných skutečností
• zápis do evidence rejstříkovým soudem (předpoklady zápisu, ne/řízení, rejstříkový ne/přezkum) a s tím související otázka míry spolehlivosti údajů zapsaných v evidenci pro povinné a další osoby, které k evidenci mají přístup
• přímý zápis do evidence notářem (přezkum zapisovaných skutečností notářem, o čem ne/sepsat podkladový a případně osvědčovací zápis)
• poplatky spojené s návrhem na zápis
• možnosti obrany osoby zapsané do evidence jako skutečný majitel proti neoprávněnému zápisu
• další aktuální otázky