O právnické češtině aneb má i jazyk svá práva?

Stejně jako příslušníci ostatních povolání podléhají i právníci profesním deformacím, a to také v oblasti jazyka. Místo aby jasně a prostě sdělili, co mají na mysli, používají množství odborných výrazů, šroubovaných vazeb a dlouhých souvětí. Ať už tak činí z lenosti či ve snaze dodat textu zdání větší formálnosti či důležitosti, většinou dosahují toho, že text je těžkopádný a čtenář musí číst jednotlivé věty opakovaně, aby je vůbec pochopil.

Cílem tohoto kursu bude

• 1. poukázat na typické nežádoucí projevy (stylistické, ale i tvaroslovné a skladebné) běžného právnického vyjadřování,
• 2. nastínit vhodnější jazykové alternativy,
• 3. přesvědčit účastníky o tom, že úsilí o jazykově správný, stručný a čtivý text se vyplatí, neboť nekultivovaná čeština a balast zbytečných slov spolehlivě zadusí i tu nejoriginálnější právní úvahu.

Výběr z témat kursu:

• zájmena ukazovací (i kdyby úřad uložil pokutu, musí tato splňovat zákonná kritéria) a přivlastňovací (soud vyzval žalobkyni k doložení svého daňového přiznání)
• hromadění záporů a předložek (nelze se nezmínit o do budoucna zaměřených investicích)
• podstatná jména slovesná (ponechání zohlednění stanoviska až do odvolacího řízení)
• univerzální právnické spojky kdy, když a přičemž
• přivlastňování: dlužníkův návrh, nebo návrh dlužníka?
• zanedbání dvojí vazby (můžete se tak zcela vyhnout nebo snížit výši poplatků)
• trpný rod (správním orgánem bylo sděleno)
• slovosled (v souladu se závěry k tomu účelu provedené cenové kontroly navrhovatelem)
• latina a angličtina v českém textu
• módní slova a profesní slang (navýšit, dokladovat, ošetřit, rozporovat)